UDÁLOSTI A AKCE ROKU 2013
Úsměv na horách
11. - 15. března 2013
Přiblížil se březen a s ním i náš tradiční sociálně rehabilitační pobyt V Daňkovicích. Našim dočasným domovem se stal penzion Selský dvůr. Jezdíme sem rádi, protože nás zde vždy hezky přivítají a je pro nás připraveno zázemí, které vyhovuje našim požadavkům: Dvoulůžkové pokoje se sociálním zařízením, klubovna jen pro nás a vynikající jídlo 5x denně. A to vše za skvělou cenu.
V pondělí 11.3. ráno jsme se sešli na vlakovém nádraží plni očekávání, co nám následující dny přinesou. Po rozloučení s rodiči jsme nasedli do vlaku a Pavel prohlásil: ,,Už jsem tady, už můžeme jet“. Cesta ubíhala a chlapi plánovali kdo bude s kým spát a co by rádi dělali.
Do Sněžného jsme dorazili v poledne unavení a vyhladovělí, proto jsme se ihned po ubytování odebrali na oběd a zaslouženou kávičku.
Letos nám počasí nepřálo, proto jsme museli oželet některé vycházky. V příjemném prostředí klubovny jsme vyráběli ozdobné dózy z plechovek, navlékali korálky, hráli různé hry, zpívali a malovali mandaly.
Podařilo se nám nacvičit divadelní představení pro děti ,, O veliké řepě‘‘. Během nácviku jsme si užili spoustu legrace, zvláště, když se podařilo řepu vytáhnout a všichni herci skončili na zemi. Celé představení jsme zdokumentovali kamerou.
Podnikli jsme i několik výletů. Na přání mlsounů jsme navštívili vyhlášenou cukrárnu ve Sněžném a pražírnu kávy v Blatinách, kde jsme si zpříjemnili odpoledne čerstvě praženou kávou a pohárem.
V Kadeřávkově rodinné ekofarmě Ve Věcově nás nejvíce zaujaly ovce s malými jehňátky. Pan Kadeřávek říkal, že jehňátek jsou dvě stovky a nejmladší se narodilo 20 minut před naším příjezdem na farmu. Všichni si mohli malá jehňátka pohladit . František řekl, že by si rád vzal jedno domů. Po prohlídce farmy jsme si osladili život ve výrobně marcipánu, kde jsme si mohli koupit čerstvě vyrobená marcipánová zvířátka.
Středeční večer jsme společně strávili při Mši svaté v kostele ve Sněžném. Dáša si přál zde ministrovat. Toto přání ji splnil p. farář Janoušek, který prý pochází z Budišova.
Poslední večer jsme si promítli fotografie, které nám připomněly události celého týdne a pobyt jsme zakončili diskotékou.
Páteční dopoledne jsme věnovali balení a rozdělení odměn a medajlí za účast v soutěžích. Po obědě jsme nastoupili do autobusu pana Uchytila, který pro nás přijel a už jsme uháněli K domovu. Každý z nás si z pobytu odvezl mnoho krásných zážitků, výrobků a drobných odměn, které nám věnoval majitel firmy Zdravotnické potřeby Třebíč p. Mrha.
Díky panu Tlustošovi a jeho týmu, který se o nás vzorně staral si někteří přivezli i nějaký kilogram váhy navíc.
Po příjezdu do stacionáře jsme se loučili slovy: ,,Bylo to krásné, vrátíme se tam zas´´.
Věra Vorlíčková
Poutníci z Úsměvu
20. dubna 2013
V sobotu 20. dubna se děly věci! Ze dvou směrů, Třebíče a Okříšek vyrazila obsazená svozová auta Stacionáře Úsměv směrem na jihovýchod. Jejich cílem však nebylo Středozemní moře, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale jihomoravská obec Klentice, posazená v Pálavských vrších, přesněji, přímo pod Sirotčím Hrádkem. A právě zde, na louce pod krásnou zříceninou z přelomu 13. a 14. století, se odehrálo to, kvůli čemu vážili více než 100 kilometrovou cestu. V jedenáct hodin se zde konala slavná poutní mše svatá, protože patronem obce je sv. Jiří, jehož svátek připadá na 24. dubna. Kvůli této akci sem přijeli i uživatelé služeb Stacionáře Úsměv Třebíč. Pořadatelství připadlo tradičně Kafé Fara Klentice a na organizaci Srdce v domě o.p.s., poskytující pobytovou sociální službu lidem s mentálním postižním, která v Klentnici sídlí. Ti zajistili i doprovodný program. Místní ochotníci sehráli vtipné divadelní představení o sv. Jiří, během odpoledne hrálo k tanci i poslechu cimbálová muzika Lýšňáci, bylo připraveno bohaté občerstvení, čerstvá káva z Kafé Fara a mnoho dalšího. Byla to velmi pěkná akce, se kterou byli všichni účastníci spokojeni. Jedná se o součást duchovní nabídky Stacionáře Úsměv, kterou mohou uživatelé služeb využívat. Poděkování za pozvání a krásný průběh celé akce patří především významnému třebíčskému rodákovi, proboštovi Význačné Kolegiátní Kapituly Mikulovské, jímž není nikdo jiný, než P. Pavel Fox Pacner a jeho neméně význačným kolegům P. Josefu Kubešovi a P. Oldřichu Choholáčovi.
Michal Saidl
Vodácký výlet po Sázavě aneb skauti pomáhají lidem ze stacionáře Úsměv
13. – 15. června 2013
Původně jsme měli naplánovaný výlet po Vltavě přes Český Krumlov, ale povodně nám změnily plány a tak jsme se ve čtvrtek 13. 6. 2013 vydali směrem na Prahu. Ze stacionáře Úsměv, který patří pod Oblastní charitu Třebíč nás jelo sedm. Takový výlet na raftech po řece není příliš častý a tak jsme se všichni moc těšili.
První zastávka na naší výpravě byla v Týnci nad Sázavou, zde jsme si prohlédli hrad - románskou rotundu a hlásnou věž. Ve třetím patře hlásky byla tma. Od paní z vedlejšího muzea, kde je expozice týnecké kameniny a archeologie, jsme dostali baterku, abychom nerušili hnízdící netopýry velké. Opravdu tam byli. Ve světle baterky jsme mohli tajně pozorovat jejich hemžení. O naše nasycení se vzorně postarala paní Vrtišková v restauraci U Vrtišků, kterou můžeme všem vřele doporučit. Další naše cesta už vedla do Pikovic, kde na nás čekal pan Kovařík, majitel rekreačního zařízení Katka. Ubytování zde stojí 150,- Kč za noc a můžete si vybrat, zda budete v chatce, nebo v pokojích ve zděné budově. Ráno jsme si museli přivstat, abychom stihli vlak tzv. Posázavský pacifik. 
V Týnci, ve vodácké půjčovně SAMBA, jsme měli zamluveny dva rafty a veškeré vybavení pro jedenáct lidí. Z Třebíče za námi totiž přijeli čtyři skauti - roveři. Měli jsme to s nimi domluvené. Oni mají bohaté zkušenosti s ovládáním lodí a s vodou vůbec, a tak byla plavba bezpečná. Máme krásné zážitky ze sjíždění jezů a houpání v peřejích. Cestou jsme se mohli kochat nádhernou přírodou v okolí řeky. Naše asi osmnáctikilometrová plavba skončila v Pikovicích, kde jsme odevzdali půjčené vodácké vybavení. Všem můžeme takový výlet doporučit, stojí to za to. K večeři jsme si opekli buřty a uléhali jsme příjemně unaveni. Sobota byl den loučení, balení a uklízení.
A tak mi nezbývá než poděkovat všem, kteří nám umožnili tento nádherný výlet uskutečnit. Finanční podporu poskytla firma Vesas a manželé Kateřina a Pavel Janíčkovi, bez kterých by tento výlet pro klienty stacionáře byl příliš drahý. Velké poděkování patří skautům, kteří s námi pluli na raftech a starali se o naši bezpečnost. A ještě bych chtěla poděkovat paní Vrtiškové a panu Kovaříkovi, díky nimž jsme měli zajištěné zázemí, stali se z nás přátelé a rádi bychom s nimi dále spolupracovali, pokud bude příležitost.
Marie Pořízová
Skvělý Mrákotín
17-22. června
V Mrákotíně nacházejícím se za Telčí je tábořiště Studentského klubu Katolického Gymnázia v Třebíči HALAHOJ. Toto místo, které se nachází v krásném prostředí, v březovém hájku u rybníka, s ideálním místem ke koupání, bylo cílem naší cesty. Tábořiště je velmi dobře vybavené a mohu říci, že je také vydatně využívané k nejrůznějším akcím. Právě do tohoto krásného prostředí, v pondělí 17. června, přijela skupina uživatelů služeb Stacionáře Úsměv v doprovodu pracovníků a dvou dobrovolnic, aby zde společně strávili týden léta. Všechny možnosti, které tábořiště k ubytování nabízí, klienti stacionáře využili. V průběhu pobytu byly obsazeny chatky, stany s podsadou i louka, kde odvážlivci zakusili krásy spánku „pod širákem“. Program, který byl připravený na různé rozmary počasí, se jim nakonec v podstatě nepřizpůsoboval. Mraky měly nejspíše dovolenou, protože kromě čtvrtku se z oblohy smálo jen slunce. Voda v rybníku byla teplá, čistá a pohoda, která letošnímu pobytu vládla, by se dala krájet. Koupání a projížďky na kanoích, tisk na trička, zpívání, opékání špekáčků, vycházky a výlety do přírody, tvořivá dílna, příprava dřeva na oheň. 
To jsou aktivity, které budily největší zájem uživatelů. Čas před spaním trávili všichni u ohně, s kytarou a hezkou písničkou nebo v rozhovoru. Poslední večer si skupina klientů připravila pro ostatní poutavé taneční představení, které vzbudilo veliké nadšení u všech diváků. Chtěl bych poděkovat všem, kteří se pobytu zúčastnili, především našim dvěma dobrovolnicím, Alence a Hance. Na závěr se chci podělit o hodnocení pobytu očima klientky. Na otázku, zda se jí pobyt líbil, Jana odpověděla: „Líbilo se mi tu. Mám ráda, když se lidé k sobě chovají hezky.“
Michal Saidl
Uživatelé služby z Úsměvu na Šumavě
8. – 12. července 2013
8. července 2013 ráno se na nádraží v Třebíči sešli milovníci hor. Bylo nás celkem osm, šest uživatelů služby stacionáře Úsměv a dvě pracovnice. Čekala nás dlouhá cesta vlakem, naše cílová stanice byla Hamry, Hojsova Stráž, na samém konci Šumavy, blízko Klatov.
Ubytováni jsme byli v barokním objektu penzionu Fara, kde se nám opravdu velmi líbilo. Po příjezdu jsme si společně uvařili teplou večeři, seznámili jsme s blízkým okolím a pak padli únavou do postelí, těšíce se na další dobrodružství.
V úterý nás autobus dovezl na Špičák - sedlo, odkud jsme se vydali po svých na celodenní výpravu. Cestou jsme viděli Černé a Čertovo jezero, vystoupali na horu Špičák. Putování jsme zakončili dobrou večeří v restauraci. Zpět na Faru jsme přišli unaveni, ale naplněni krásou a zážitky až po okraj. Druhý den jsme proto relaxovali, prohlídli si blízké okolí penzionu a večer si zazpívali u táboráku.
Ve čtvrtek jsme se opět vypravili na celodenní výlet, tentokrát na horu Pancíř. Ztéct se nám ji po nemalém úsilí povedlo. Zpět někteří z nás sjeli lanovkou do stanice Hofmanky a pak pěšky na Špičák- sedlo. Někteří neměli chůze ještě dost, a tak místo lanovky šli pěšky. Na závěr jsme se odměnili pohárem. Večer se nikomu nechtělo jít spát, neb se blížil závěr našeho pobytu a tak jsme si dlouho povídali.
V pátek jsme pak skoro celý den cestovali zpět do Třebíče. Cesta byla sice dlouhá, ale nikomu to moc nevadilo, neboť bylo na co koukat z okýnka vlaku, zpívali jsme, povídali si a tak nám to poměrně rychle uteklo.
Celý pobyt byl velmi pěkný, vyšlo nám počasí, a pokud to půjde, určitě se na Šumavu příští prázdniny vrátíme. Ještě jsme toho tolik neviděli…
Na závěr bychom chtěli poděkovat MPSV, Kraji Vysočina a městu Třebíč za finanční podporu, díky které může Oblastní charita Třebíč stacionář provozovat a také pořádat třeba takovéto zdařilé pobyty pro lidi s mentálním postižením.
L. Kracíková
Výlet do ZOO Jihlava
16. července 2013
V úterý 16. 7 jsme se všichni vydali na výlet do Zoologické zahrady v Jihlavě. Počasí nám přálo a my byli plní očekávání, co nového je v zahradě k vidění a na jaká nová zvířata se můžeme těšit. Největší ohlas sklidilo mládě tygra a nově zřízený africký pavilon, zde jsme měli možnost se zblízka podívat na žirafy a opět pozorovat tolik oblíbené surikaty. Sousedící nově zřízená australská farma nás zaujala svým netradičním pojetím voliér pro ptactvo a hlodavce. Voliéry pro zvířata totiž vypadaly, jako místnosti, které má každý doma, pro lepší představu například myši byly v kuchyni nebo ptáci v obýváku. Někdo se těšil na gepardy a kočkovité 
šelmy jiný zase na opice, medvědy či tuleně. Každý měl to svoje oblíbené zvíře, u kterého se chtěl zastavit. Nakonec jsme se rozdělili do skupin. Díky tomu jsme měli možnost podívat se na co nejvíce zvířat zblízka. Během celého dne jsme na jednotlivé skupinky naráželi a uživatelé si předávali informace, u jakých zvířat byli a kam se určitě musíme jít podívat, pokud jsme na dotyčné zvíře ještě nenarazili. Čas utíkal rychle a nadešla pro nás doba odjezdu. Po cestě zpět jsme se ještě zastavili v krásném prostředí Brtnice, kde na pro nás měli připravený oběd v místní restauraci. Tento den byl pro všechny velice příjemně strávený a už se těšíme, až si ho zopakujeme.
Lenka Smrčková
Koupaliště v Moravských Budějovicích
25. července 2013
Ve čtvrtek 25. 7 jsme se s uživatelkami vydali na koupaliště v Moravských Budějovicích. Přijeli jsme ráno autobusem a udělali si menší procházku skrz náměstí včetně okolí místního zámku. Po té jsme zamířili za domluveným koupáním. Díky tomu, že na koupališti bylo méně lidí, jsme měli možnost dělat, co nás napadne. Využili jsme místa v bazénu, ke klidnému plavání a pak jsme vytáhli i nafukovací míč a pneumatiku. Sluníčko vybízelo k opalování, proto i toto jsme nemohli vynechat. Taktéž jsme vyzkoušeli místní trampolínu. Při cestě na autobus jsme se zastavili ještě na oběd a pak se vydali domů.
Lenka Smrčková
Naučná stezka po Třebíči pro klienty stacionáře Úsměv
12. a 19. září 2013
Podíváte se rádi na Třebíč novýma očima? Ulice, kterými procházíte někdy se samozřejmostí, dostanou novou vůni... To prožili klienti a pracovníci stacionáře Úsměv díky studentce Zdence Novákové, která v rámci své bakalářské práce uspořádala naučnou stezku po Třebíči pro osoby s mentálním postižením.
Stezka začala u sochy Cyrila a Metoděje na Karlově náměstí, kde jsme se dozvěděli zajímavé informace o Třebíči, o náměstí i o samotném Cyrilovi a Metodějovi. Dále jsme pokračovali židovskou čtvrtí, prohlédli si zadní synagogu. Navštívili jsme také kavárnu Vrátka, kde jsme se povzbudili výbornou kávou. Dále jsme pokračovali k přední synagoze. Na závěr jsme také vyzkoušeli vegetariánskou restauraci a výborně jsme si pochutnali. 
Druhou část stezky jsme absolvovali o týden později. Tentokrát jsme ji zahájili u baziliky sv. Prokopa. Tam jsme společně navštívili interaktivní výstavu Cesty časem, kde jsme si mohli vyzkoušet spoustu zajímavých věcí. Postavili jsme klenutou klenbu, most, vyrobili jsme provaz a kolo. Podívali jsme se, jak se dřív žilo a pracovalo. Poté jsme se vydali za baziliku, do bylinkové zahrádky. Zde jsme zakreslili do mapy trasu, kterou jsme prošli.
Příjemné dopoledne jsme opět zakončili dobrým obědem.
Klientům i pracovníkům se připravený program velmi líbil. Vyzkoušeli jsme si něco nového, měli jsme čas a prostor podívat se na Třebíč jinýma očima, učili se, jak zacházet s mapou.
Chtěla bych touto cestou moc poděkovat za připravený program. Prožili jsme dva nádherné dny plné úsměvů J.
Jiřina Malachová
9. IN.VÍ. na základně Strážná
4. - 6. října 2013
V pátek 4. října ráno začal na nádraží v Třebíči tradiční integrační víkend. Radostně se zde vítalo dvanáct uživatelů charitního Stacionáře Úsměv a jedenáct studentů vysokých škol a Katolického gymnázia . Klienti a studenti byli ihned po setkání rozděleni do dvojic, ve kterých pak spolupracovali po celou dobu pobytu .
První zastávka nastala v Brně, kde jsme dobře poobědvali kousek od Zelného trhu v restauraci Potrefená husa . Pak jsme se vydali na prohlídku Otevřené zahrady , která pomocí 12 originálních hravých stanovišť umožňuje návštěvníkům lépe pochopit přírodní zákonitosti. Spojuje je téma přírodních živlů. Mně osobně se snad nejvíce líbilo stanoviště „Síla větru“, kde jsme měli možnost sami si vítr vyšlapat. Po prohlídce katedrály sv. Petra a Pavla a procházce po brněnských baštách jsme se vlakem dopravili na skautskou základnu Strážná, nacházející se kousek od Lelekovic. Vpodvečer jsme si společně připravili chutnou večeři, večer nám zpříjemnil pražský folkový písničkář Martin Rous a jeho zázračná kytara.
Sobotní dopoledne bylo věnováno tvoření, tentokrát jsme zdobili lžičky polymerovou FIMO hmotou. Po obědě jsme se vydali vlakem navštívit jeskyni Býčí skála, která leží ve střední části Moravského krasu, na pátém kilometru mezi Adamovem a Křtinami. Býčí skála není volně přístupná veřejnosti a tak jsme byli opravdu moc rádi, že se nám speleologové celé odpoledne věnovali. Někteří odvážlivci se vydali i do méně přístupných částí jeskyně , kde se museli plazit. Z jeskyně jsme vylézali špinaví, ale šťastní a tak průvodcům za tento dobrodružný zážitek moc děkujeme. Po příjezdu jsme si připravili večeři, shlédli fotografie z Indie, které nám přijel ukázat náš kamarád Hynek …a pak únavou doslova padli do postele.
Probudili jsme se do slunné neděle. Čekalo nás balení a odjezd. Všichni jsme si slíbili, že se potkáme v prosinci v Domečku studentského klubu Halahoj na koncertním vystoupení dua Sázavský + Vřešťál a třebíčského písničkáře Pavla Pokorného.
Chtěla bych poděkovat Mgr. Vítku Oplatkovi, který tuto akci za finančního přispění města Třebíče zaštiťoval.
Lenka Kracíková
Houbařská sezóna
říjen - listopad 2013
Letošní podzim byl ve znamení slunečného krásného počasí a tak jsme vyrazili do lesa.
Někteří za čerstvým vzduchem a krásami přírody, většina z nás na hřiby. Z přiložených fotografií můžete viděl, jakou nám udělal úlovek radost.
Vlaďka Mašková
Zahrádkářská výstava
21. října 2013
V pondělí 21.10.2013 se uživatelé Stacionáře Úsměv rozhodli podívat na zahrádkářskou výstavu konanou v Zahrádkářském domě v Třebíči. Měli jsme možnost shlédnout nepřeberné množství ovoce, zeleniny a květin a to jak známých, tak i rarit vypěstovaných u nás na Třebíčsku.
Pro zajímavost jsme si sebou vzali jablka, jejichž odrůdy jsme se za pomoci vystavených kusů pokoušeli určit. V množství exponátů to vůbec nebyl lehký úkol, každý z nás měl svůj tip. Nakonec jsme se na dvou odrůdách shodli a určili, že jsou to právě ty naše.
Shlédli jsme ovoce a zeleninu, která není běžně k vidění, například modrá rajčaty, brambory a další plodiny neobvyklých tvarů a velikostí. Velice překvapeni jsme byli z ukázek podzimních vazeb, jejichž řešení bylo občas velice kreativní. Na konci výstavy jsme využili možnosti ochutnat i zakoupit některé z vystavených plodin a výrobků.
Lenka Smrčková
Přednáška o myslivosti
12. listopadu 2013
12. listopadu k nám přišli na návštěvu dva psi Parson Rusell teriéři se svojí paničkou paní Dyntarovou, která nám přišla říci něco málo o tomto anglickém plemenu a myslivosti, kde se také tito lovečtí psi využívají na lov lišek. Paní majitelka nám vysvětlila, jak by měl správně takový pes vypadat, jakou má povahu, jak by se o něj člověk měl starat a samozřejmě, jak loví ty zmíněné lišky.
Dále jsme si povídali o myslivosti a hlavně o zvířatech, která žijí v lese a jak se o ně myslivci starají. Následovalo pro nás velice zajímavé poznávání parohů a kůží, například z jelena, daňka, divočáka, kuny, lišky, tchoře, jezevce a dalších. Viděli jsme tedy srst i takových zvířat, které v přírodě nemáme možnost příliš často spatřit nebo by takové setkání, nebylo příliš příjemné či dokonce bezpečné. Na konec jsme využili možnost sáhnout si a vyzkoušet, které zvíře má hebký kožich a které ne. Rádi jsme se této přednášky zúčastnili a děkujeme paní Dyntarové, že ji pro nás připravila.
Lenka Smrčková
Podzimní Praha
20. - 22. listopadu 2013
Ve středu 20.11.2013 se na autobusové zastávce u hotelu Atom sešlo pět po kultuře toužících uživatelů Stacionáře Úsměv a dvě pracovnice . Linkovým autobusem jsme se vypravili do hlavního města Prahy .
Po příjezdu na autobusové nádraží Florenc jsme se vydali do blízké restaurace na oběd. A pak na Královské Vinohrady do Charitního školícího střediska Marianeum, kde jsme byli ubytovaní. Vybalili jsme si zavazadla a po nezbytném odpočinku jsme se rozhodli vyhledat bezbariérový vstup do metra, protože jeden uživatel služby se pohyboval převážně na vozíčku. Chvíli to trvalo, ale pak jsme vstup do metra našli a tak jsme mohli strávit romantický podvečer na Vyšehradě, odkud byl krásný výhled na Vltavu a osvětlený Pražský Hrad. Po vlastnoručně připravené večeři jsme všichni padli do postelí s myšlenkou na zítřejší divadlo.
Ve čtvrtek dopoledne jsme se tramvají dopravili do Vodičkovy ulice hledat Divadlo Minor. Zhlédli jsme zde inscenaci Hon na Jednorožce, která vycházela ze skutečné události, odehrávající se v 50. letech
20. století. Hrdinou byl Luboš Jednorožec, který byl potrestán deseti lety vězení, za to, že pomohl na emigraci se chystající sousedce s kufry na nádraží. Prostředí divadla bylo velmi příjemné a tak jsme se ještě chvíli zdrželi u kávy a zákusku. 
Poté, co jsme se převlékli a odpočinuli si, naše kroky směřovaly do restaurace na oběd a pak na Strahov a Petřín. Chvíli jsme procházeli po Stromovce a pak jsme lanovkou sjeli na Kampu, prošli se po nábřeží a pak po krásně osvětleném Karlově mostě. Podvečer jsme zakončili na Staroměstském náměstí. Po večeři jsme si ještě chvíli povídali a pak hurá do postele.
V pátek ráno jsme si odvezli zavazadla do úschovny na Florenc a pak jeli na sídliště Libuš, kde sídlí Škola SPMP Modrý klíč. Součástí školy jsou mimo jiné chráněné dílny, ve kterých jsme strávili příjemné dvě hodiny a a zapojili se i do tamějších činností. Dílnami nás provázela ředitelka zařízení Ing. Milana Remarová. Po obědě se nám opravdu nechtělo odjet, přijetí uživatelů i pracovnic bylo moc příjemné, ale nás ještě čekala cesta domů a tak nezbylo, než se rozloučit.
Podzimní Praha byla k nám vstřícná, prožili jsme zde krásné chvíle a tak doufáme, že se ještě někdy vrátíme.
Na závěr bych chtěla poděkovat MPSV a kraji Vysočina za finanční podporu, díky které může Oblastní charita Třebíč stacionář provozovat a také pořádat takovéto zdařilé pobyty pro lidi s mentálním postižením.
Lenka Kracíková
Adventní Znojmo
10. prosince 2013
Nadešel čas vánoční, proto jsme se v úterý 10. prosince rozjeli do města Znojma za návštěvou nejen adventních trhů. Brzy ráno jsme s nadšením a očekáváními vyrazili směrem k našemu cíli. Nezapomněli jsme se vybavit teplým oblečením, aby nám nepříznivé počasí nezkazilo náš výlet.
Jakmile jsme dorazili, naše kroky směřovali malebnými uličkami k Hornímu náměstí. Každý z nás se těšil a přemýšlel, co vše na nás čeká a jaký vánoční dáreček či suvenýr si doveze domů. Jakmile jsme dorazili k náměstí, mohli jsme vidět spoustu malebných stánků s nejrůznějším zbožím, krásnou osvětlenou výzdobu a dominantou toho všeho byl vánoční strom. Všechny stánky jsme postupně prošli a nakoupili jsme drobné dárky pro naše 
blízké. Narazili jsme i na stánek s dnes již docela známými trdelníky, avšak většina z nás tuto pochutinu vůbec neznala, nakonec jsme neodolali a u tohoto stánku všichni jeden zakoupili. Poté jsme se rozhodli podívat k radniční věži, kde na nás čekalo spoustu vystavených vánočních stromků, na kterých visely ručně vyrobené ozdoby dětí nejen z mateřských a základních škol. Také jsme se zastavili u ohrady s ovcemi a obdivovali velký adventní věnec. Poté naše kroky vedli do Domu umění, kam jsme zavítali na interaktivní výstavu s názvem Za dlouhých zimních večerů. Výstava byla zaměřena na to, co naši předkové na vesnici v 19. a 
počátkem 20. století dělali za dlouhých sychravých dní a večerů. Měli jsme možnost si některé z představovaných činností i vyzkoušet, například předení, tkaní, opravy nářadí… Přišla řeč i na zvyky a mohli jsme si vyzkoušet kostýmy čerta a anděla. Také jsme zjistili, co vše tehdy vyráběli svým dětem na Vánoce a jakým způsobem vůbec v této době tyto svátky probíhaly. Plní zajímavých informací jsme vyrazili na oběd, po cestě jsme zavítali ještě do kostela Nalezení sv. Kříže, který byl krásný nejen z venku, ale i uvnitř. Po obědě následovala sladká tečka v podobě návštěvy cukrárny a čekala nás cesta domů.
Lenka Smrčková
