Charitní pouť do Říma

8. - 13. 9. 2016

„Nevšední okamžiky, které nelze vyjádřit. Radost. Svátek. Nebo i splněný sen? Pokoj. Možnost načerpání. Setkání s lidmi a Bohem…“ Jedině tak by se dalo popsat to, co jsme zažily my, pracovnice třebíčské Domovinky koordinátorka Ludmila Hrubanová a sociální pracovnice Marta Mašková v rámci charitní pouti do Říma, která se uskutečnila ve dnech 8. - 13. září 2016 pod vedením ředitele hodonínské charity Bc. Václava Salajky a za účasti duchovního průvodce otce Roberta Prodělala, faráře tvrdonické farnosti.

Vezmeme to však hezky popořádku. S rozhodováním o účasti na pouti jsme dlouho neváhaly. Ačkoliv jsme již Řím nejméně 1x každá navštívila, pozvánku na charitní pouť jsme neodmítly. Cestu do Říma, která měla být obohacena také o zpáteční návštěvu města Assisi, jsme se snažily pojmout opravdu jako pouť, tedy jako putování se vším, co k němu neodmyslitelně náleží: nepohodlí při dlouhé jízdě autobusem, bolavé nohy z ušlých kilometrů, déšť anebo naopak horko, stísněné podmínky při ubytování. Avšak dech beroucí přírodní scenerie, architektonické skvosty, síla modlitby i přátelské úsměvy ostatních poutníků brzy převládly nad mnohými nesnázemi.

Každý den nám připravil něco jiného. Ten páteční by se mohl nazývat „Za krásami římských památek“. Otec Robert, náš duchovní průvodce, v Římě kdysi studoval, a tak si pro nás přichystal vždy ke každému navštívenému místu nejednu zajímavou informaci. Nejprve jsme zamířili na ranní liduprázdné Svatopetrské náměstí, odkud jsme se vypravili k Andělskému hradu. Prošli jsme barokním náměstím Piazza Navona, které bývalo v minulosti pro letní osvěžení a zábavu Římanů zaplavováno vodou a na kterém se konaly miniaturní námořní bitvy, prohlédli si Pantheon s kruhovým otvorem v kopuli, vyjeli výtahem po boku španělských schodů ke kostelu Trinita dei Monti, odkud byl krásný výhled na město. Naši pozornost vzbudilo tento den ještě místo bývalých vozatajských závodů Via del Corso, nádherná bazilika Santa Maria del Popolo, mohutný památník Viktora Emanuela či zaniklé politické centrum římské říše Forum Romanum.

Sobotní den lze označit jako Den „D“, tedy den, kvůli němuž jsme sem vlastně přijeli. Cílem naší pouti bylo zúčastnit se na Svatopetrském náměstí spolu s přibližně 30 tisíci poutníky generální audience, která se během Svatého roku milosrdenství konává mimořádně také v sobotu. Naše místo bylo přímo pod pódiem. Mohli bychom říct, že to bylo jistě na přímluvu sv. Anežky, jejíž sochu darovali čeští poutníci v čele s představiteli českého státu a zástupců církve jako „symbol odpovědnosti mocných vůči bezmocným, jako symbol odpovědnosti státu vůči nemocným, starým, sociálně slabým a vyloučeným a v neposlední řadě také jako symbol milosrdenství,“ jak uvedla místopředsedkyně Senátu Miluše Horská. Radost ze sobotního dopoledne vyvrcholila odpolední mší sv. v nedalekém kostele San Giovanni Battista dei Fiorentini, odkud jsme se vydali průvodem spolu s ostatními poutníky do baziliky sv. Petra, kde proběhlo slavnostní zakončení celého dne. Poté jsme měli ještě možnost sestoupit do krypty baziliky, kam byla socha sv. Anežky umístěna a kde je mezi papeži jako jediný kardinál pochován také český arcibiskup Josef Beran.

I neděle nás přivítala nabitým programem. Dopoledne jsme zavítali na českou papežskou kolej Nepomucenum, semináře pro české bohoslovce v Římě, kde jsme se nejprve dozvěděli informace o historii a chodu koleje, a poté společně slavili mši sv. Po občerstvení jsme se vydali ke Svatým branám v třech zbývajících velkých římských bazilikách. Byly to: Lateránská bazilika, Svatý Pavel za hradbami a bazilika Santa Maria Maggiore. Komu ještě večer zůstalo trochu síly, přijal pozvání otcem Robertem na noční procházku Římem. Ačkoliv jsme již po několika denním putování začali cítit únavu i bolavé nohy, tuto výpravu si nechal ujít jen málokdo. A noční Řím stál opravdu za to! Osvětlené památky měsícem a reflektory byly fascinující, stejně jako ruch města, který s noční tmou neutichá, ale naopak ožívá.

Po krátkém spánku následovala pondělní snídaně a přípravy na odjezd domů. Na zpáteční cestě jsme navštívili město Assisi ve střední Itálii, které je známé jako rodiště a místo působení sv. Františka. Nejprve jsme zavítali do barokního poutního kostela Santa Maria degli Angeli, v němž se nachází malá kaple Panny Marie Andělské zvaná též Portincule, kde v kruhu svých druhů zemřel sv. František a odkud se v jeho šlépějích vydává na cesty řád františkánů. Poté jsme se dopravili autobusem na vrchol hory, na kterém se rozkládá město Assisi v čele s gotickou bazilikou sv. Františka zapsanou na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. V opominutí nezůstala ani Bazilika sv. Kláry, následovnice sv. Františka a vzor sv. Anežky české. Po slavnostní večeři v místní pizzerii nás čekal už jen odjezd domů. Před polednem následujícího dne jsme již opět mohli spatřit naši zem a jak vzkázal Svatý otec František, vyřídit „pozdravy našim krajanům“.

Marta Mašková

Zdroje:

• Strieder, S. Řím. Praha: MARCO POLO, 2012. ISBN 978-3-8297-6909-9
• http://www.charita.cz/aktualne/clanky/charita-cr/do-rima-putuje-socha-sv-anezky-ceske/