ZTRÁTA ZNÁMÉHO PROSTŘEDÍ
Problémy mohou nastat především u dětí starších, u nichž hraje roli zejména skutečnost, že dítě většinou vyrůstalo v jiném než rodinném prostředí. Zkušenosti ukazují, že je zpočátku velice důležité, abyste zvolili vhodný způsob, jak připravit a seznámit dítě s novým prostředím, se členy jeho nové rodiny. To samozřejmě předpokládá se všemi doma předem probrat situaci dítěte a dohodnout si určitá pravidla chování.
Změna prostředí pro dítě především znamená, že se musí rozloučit se „svými“ lidmi, na které bylo doposud zvyklé, s určitými denními návyky a zaběhlými způsoby chování. Jistě již v minulosti zažilo nějaké zklamání, ztrátu někoho blízkého, pocit neúspěchu a zoufalství. Má prostě strach z toho, co přijde nyní. Bude ho mít někdo rád? Většinou se bude projevovat tak, že vás neopustí ani na chvíli, bude vyžadovat vaši ustavičnou pozornost a zájem, budete muset být stále na blízku. Občas může být i agresivní vůči jiným dětem, bude rozbíjet hračky, možná bude i zlé. Měli byste vědět, že tímto svým negativním počínáním dítě vyjadřuje strach – samo o sebe, o svou budoucnost, ale i o vás, o vaši pozornost a lásku.
Dítě, které žije ve skupině jiných dětí a je vychováváno střídajícími se „tetami“, se řídí nepsanými pravidly, která mohou být velmi odlišná od těch, na jaká jsme zvyklí z rodinného prostředí. Od samého počátku vašeho soužití byste však měli jasně a velmi pečlivě vymezit určitá pravidla chování, aby bylo jednoduše srozumitelné, co je přijímáno, co chváleno a co je odmítáno. Měli byste mít vždy dostatek času věnovat se dítěti, snažit se mu porozumět, nezapomínat na pohlazení, ujištění, že jste nablízku.
Dítě potřebuje nejen čas a trpělivost, ale i jasné a laskavé zacházení, než opět získá ztracenou důvěru, než se zahojí všechny jizvy a zklamání. Pokud určité problémy trvají dlouhou dobu a vy budete mít pocit, že sami situaci nezvládáte příliš dobře, obraťte se na odborníky, kteří vám pomohou.
Je nás doma čím dál víc…
V rodině, kde už děti žijí, a to bez ohledu na to, zda vlastní, či přijaté, je potřeba se zamyslet ještě nad dalšími aspekty. Nové dítě ovlivní totiž život celé rodiny a zamíchá sourozeneckou konstelací. Proto se obecně doporučuje, aby přijaté dítě v rodině bylo nejmladší. A také je vhodné se rozhodnout, zda by se lépe mezi sourozence hodil chlapec, či holčička, nebo zda na pohlaví nezáleží.
Dětem, které již v rodině žijí, přibudou přijetím dalšího dítěte některé povinnosti a omezení. Zároveň ovšem získají dalšího sourozence a díky tomu i mnoho pozitivního. Před příchodem dalšího dítěte je potřeba získat souhlas všech dětí, které v rodině už žijí (i když některé děti, obzvlášť dospívající, dávají souhlas víc než váhavě). Menší děti se snadno začínají těšit na dalšího kamaráda. V tom obvykle problém nebývá. Spíše je potřeba se připravit na dobu po převzetí dítěte.
Pokud se dá už s novým dítětem komunikovat, je třeba ho seznámit s nepsanými pravidly, která se v rodině dodržují. Dítě, které přichází z ústavu, je zvyklé na úplně jiné kulturní prostředí a některé věci, které v rodinách jsou běžné, prostě nezná. Opravdu ho řada věcí nenapadne.
V této době je také potřeba věnovat zvláštní pozornost dítěti, které už v rodině žije a je věkově nejblíže přijatému dítěti. Pro toto dítě je nejtěžší vyrovnat se s konkurencí nového dítěte; potřebuje více ujištění než dřív, že rodiče ho pořád mají rádi a na řešení jeho problémů si najdou vždycky čas. Praktické je, když nové dítě není hozeno do klubka sourozenců, ale má možnost dělat nějakou činnost pouze s jedním sourozencem a jindy zase s někým jiným. Při společných zážitcích se vztahy rychleji navazují.
