V nízkoprahovém klubu BARÁK

se 22. a 23. března 2018 uskutečnil

Rozvojový audit od České asociace streetwork, z.s.

Česká asociace streetwork (ČAS) je zastřešující organizace nízkoprahových sociálních služeb. Sdružuje a zaštiťuje služby, které pracují metodou kontaktní práce. Nastavuje a hlídá kvalitu poskytovaných služeb. Rozvojový audit slouží k hloubkovému posouzení kvality služby, doporučuje službě, na co se zaměřit, kde je možnost pro růst.

Auditoři se zaměřili na zpracované metodiky práce, jejichž funkčnost a dodržování si ověřovali rozhovory s pracovníky, a také pozorováním jejich práce s klienty. Auditoři pozorovali jak práci v terénu, tak na klubu, kde také vedli rozhovory s klient a měli možnost si ověřit, zda jsou se službou spokojení, jestli jim nějak pomohla, kde třeba sami vidí možnost ke změně.

Celé dvoudenní hodnocení probíhalo ve velmi příjemné a otevřené atmosféře. Pracovníci získali 37 bodů ze 42 možných v tvrdých kritériích a 99 bodů ze 102 možných v měkkých kritériích. Celkový výsledek je zisk 94%, verdikt:

„Zařízení prošlo bez připomínky“ a získání osvědčení kvality a členství v organizaci (ČAS) na dalších 5 let.

PŘEDSUDKY aneb PŘELUDY DOSPĚLÝCH

Už delší dobu se setkávám jako pracovník terénní soc. služby STREETWORK a pracovník nízkoprahového klubu BARÁK s předsudky o dětech, s kterými pracujeme. Tyto předsudky kolují hlavně ze strany „dospěláků“, kteří asi už zapomněli, že taky byli jednou mladí a dělali všelijaké koniny. Pojďme se podívat na ty nejčastější.

„Dnešní mládež je extrémně drzá a nemá úctu ke starším a neuznává autority.“

Pravda je, že mladí se dnes mezi sebou baví v různých vulgarizmech a hodně často používají různá pejorativa. Z mé vlastní zkušenosti z terénní práce vím, že však minimálně 80% mladých lidí nemělo potřebu být na mě drzí nebo agresivní, pokud jsem byl pro ně rovnocenným partnerem a respektoval jsem jejich osobnost. Chci tím říct, že dokud mám já úctu k mládí a respektuji jejich hodnoty, mládí bude mít úctu vůči mně a můžeme pak společně pracovat, a to i když společně mluvíme o porušování pravidel nebo nedodržování dohodnutých věcí.

Víte, jde o to, že my dospělí máme tendence brát teenagery jako ty, kteří musí poslouchat, jako děti, které nemají názor nebo nesmí s dospělými diskutovat „to se přece nedělá…a hlavně neodmlouvat.“ Mnohdy si pak, možná nevědomky, zavíráme dveře k tomu, aby s námi tito puberťáci mluvili, a neuvědomuje si, že teenageři si názory na okolní svět, rodiče, přátele, víru nebo drogy utváří v tomto období a je bytostně důležité jim naslouchat a mít možnost otevřeně diskutovat – s respektem i vědomím toho, že náš pohled nepřijmou na „první dobrou“, ale může to být impuls ke změně, který uvidíme třeba za několik let. Tedy pokud čekáme úctu a respekt od svých dětí nebo žáků ve škole, nebojme se investovat jako první úctu a respekt my k nim, nepoučujme, ale učme, buďme příkladem.