20. In. Ví. - 10 let spolu 

Poslední dubnový víkend proběhl tradiční, v pořadí dvacátý integrační víkend, spojující lidi s mentálním postižením z našeho Stacionáře Úsměv Třebíč a studenty z Katolického gymnázia Třebíč a vysokých škol.

Akci pořádal Studentský klub Katolického gymnázia Halahoj za spolupráce pracovníků stacionáře.

V pátek ráno se na autobusovém nádraží sešlo zhruba 25 lidí, z toho 10 klientů stacionáře. Ještě před odjezdem byli účastníci rozděleni do dvojic, vždy jeden uživatel stacionáře a jeden student a v těchto dvojicích pak spolupracovali až do nedělního odpoledne. Celá skupina se vypravila autobusem do Předína. Odtud jsme pěknou krajinou došli pěšky na faru v Opatově, kde jsme strávili zbytek pobytu. Večer jsme shlédli prezentaci, zavzpomínali nad fotkami a videi z předcházejících devatenácti integračních víkendů. Také jsme si zazpívali a zatancovali.

V sobotu dopoledne za námi přijel řezbář Luboš Mansfeld z Okříšek. Dopoledne nám představil své hudební nástroje, které převážně sám vyrobil. Dopolední blok jsme zakončili společným jamováním na Lubošovy hudební nástroje. Nálada byla výborná, hraní na nástroje nám vykouzlilo úsměv na rtech. Nemohli jsme se od této úžasné činnosti odtrhnout. Hlad nás ale nakonec vyhnal na farní zahradu, kde jsme si opekli špekáčky.

Po krátkém odpočinku následoval další blok s Lubošem, tentokrát si pro nás připravil kurz vyřezávání drobných předmětů z dubové kůry. Také odpolední program všechny zúčastněné opravdu nadchnul. Jenže blížil se večer, a tak jsme se všichni vrhli na vaření slavnostní večeře. Kuřecí řízek s brambory nám opravdu chutnal. Rychle u mýt nádobí a již jsme se mohli těšit na večerní program.

Sólový koncert brněnského dua Groovey (Adam Kubát & Pavel Křivák), kteří se specializují na interpretaci písní americké dvojice Simon & Garfunkel nás roztančil. Ještě dlouho do noci mi zněly v uších jejich úžasné kytary.

Děkujeme Adame, děkujeme Pavle!

Večer zakončil narozeninový dort a kolem půlnoci nám nezbylo než jít spát. Druhý den nás čekalo balení, cesta pěšky do Předína a autobusem do Třebíče. Víkend jsme zakončili společným obědem v restauraci, a pak už jsme se museli rozloučit, ale radost ze společně strávených chvil nám bude v srdci doznívat ještě dlouho.

Na závěr bych chtěla poděkovat všem věrným dobrovolníkům z řad studentů, bez kterých by tyto úžasné akce nikdy nemohly vzniknout a děkuji i za vzájemnou dobrou spolupráci po celých deset let.

Těšíme se na další pobyt za půl roku.                                                        

                                                                                Lenka Kracíková